Hokejová nostalgie z Kladna

prostě jen tak o vzpomenutí si na dobrý hokej

Tak se opět plácáme dole a ze slibovaného nového zimáčku asi také sejde, nebo už sešlo ani nevím. Může za to prý krize a jiné neovlivnitelné vlivy J .

 Budeme se bít o to, abychom nemuseli do baráže.

Takový je sport ale na úspěch už čekáme dlouho a tak občas na hokeji zavzpomínáme, protože nám nic jiného nezbývá na staré časy. Našli jsme si místečko pro tu naši střední generaci.

 Minule jsme zavzpomínali z nostalgií i na školní léta, kdy jako školáci (po té puberťáci) jsme chodili fandit do kladenského kotle a vzpomínali na naše popěvky a pokřiky.

Občas jsme i něco při zápase uvedli do praxe a dost lidí se otáčelo a zatleskalo, protože nezapomněli.

Vzpomněl jsem si ale třeba i na skládání básniček o tom našem týmu..

Při tom našem vzpomínání jsme se nakonec museli podívat na časomíru jak ten zápas našich vlastně dopadl.

Zde je tedy jedna z básniček od neznámého autora, která s námi zestárla ale někoho může potěšit vzpomene-li ,

na kladenské mistrovské tažení ligou. Trochu naivní a nepředpisová ale vystihovala to co se na tom ledě dělo.

Jiskra třískla od plexiskla,                                    

střela letí na Kolíska,                                                           

Kolísek se namáhá,

puk zachytil Hořava.

Hořava pak v pokleku,

pouští Bauera do brejku,

Bauer svou hůl dobře mačká,

Míří přesně na Dudáčka.                    

Dudáček pak v tandemu,

nahrává puk Novému,

Nový míří do sítí,

až se světlo rozsvítí.

Není to o tom, že neuznávám dnešní borce, nebo bych chtěl brečet nad tím jak se Kladýnku nedaří. Je to jen připomenutí si zašlé slávy a krásných osobně prožitých okamžiků ze sportu, který mám rád.

S pozdravem i hokejový fanoušek.