Tak se opět plácáme dole a ze slibovaného nového zimáčku asi také sejde, nebo už sešlo ani nevím. Může za to prý krize a jiné neovlivnitelné vlivy J .
Budeme se bít o to, abychom nemuseli do baráže.
Takový je sport ale na úspěch už čekáme dlouho a tak občas na hokeji zavzpomínáme, protože nám nic jiného nezbývá na staré časy. Našli jsme si místečko pro tu naši střední generaci.
Minule jsme zavzpomínali z nostalgií i na školní léta, kdy jako školáci (po té puberťáci) jsme chodili fandit do kladenského kotle a vzpomínali na naše popěvky a pokřiky.
Občas jsme i něco při zápase uvedli do praxe a dost lidí se otáčelo a zatleskalo, protože nezapomněli.
Vzpomněl jsem si ale třeba i na skládání básniček o tom našem týmu..
Při tom našem vzpomínání jsme se nakonec museli podívat na časomíru jak ten zápas našich vlastně dopadl.
Zde je tedy jedna z básniček od neznámého autora, která s námi zestárla ale někoho může potěšit vzpomene-li ,
na kladenské mistrovské tažení ligou. Trochu naivní a nepředpisová ale vystihovala to co se na tom ledě dělo.
Jiskra třískla od plexiskla,
střela letí na Kolíska,
Kolísek se namáhá,
puk zachytil Hořava.
Hořava pak v pokleku,
pouští Bauera do brejku,
Bauer svou hůl dobře mačká,
Míří přesně na Dudáčka.
Dudáček pak v tandemu,
nahrává puk Novému,
Nový míří do sítí,
až se světlo rozsvítí.
Není to o tom, že neuznávám dnešní borce, nebo bych chtěl brečet nad tím jak se Kladýnku nedaří. Je to jen připomenutí si zašlé slávy a krásných osobně prožitých okamžiků ze sportu, který mám rád.
S pozdravem i hokejový fanoušek.